Poslední letní den na Miladě

26.09.2020

Máme září a počasí nám ještě přeje. Předpověď hlásí od zítřka déšť a teploty půjdou střemhlav dolů. Andrea se mě ptá, zda si má vzít letní nebo podzimní oblečení. Říkám letní. Nejlépe hodně volné, rozevláté šatičky. Možná se zkusíme i smočit ve vodě.

Jako lokalitu jsem zvolila jezero Miladu. Náš krásný zatopený důl. Je úterý odpoledne a jak je vidět, nápad zajet si poslední teplý den na jezero jsme neměli jen my. Parkoviště plné a pláž také. Rychle se rozhodujeme objet Miladu z druhé strany a doufat, že tam bude méně národa. S čím jsem moc nepočítala, byly zákazy vjezdu, kam se člověk podívá. Naše auto je pojízdná šatna, převlékárna a nosič veškerého fotografického vybavení. Navíc k jezeru je to pěšky pěkný kus na to, abychom všechny naše věci vzaly do rukou. Jak to jen udělat.

Nebudu lhát, zákaz vjezdu jsme riskly. Chytili nás při činu až při odjezdu a to nás zachránily naše líbezné úsměvy, blond vlasy a omluvné pohledy ztracených slečen, které hledají cestu zpět na hlavní silnici. 

Andrea se nedávno nechala svou kadeřnicí přemluvit na mikádo a nutno dodat, že krátké vlasy jí dodaly šmrnc a nádech nezbednosti. Moc se mi její styl líbil. Make Up jsme řešit nemusely. Andrei čistá, sluncem políbená pleť na fotkách jasně zářila.

Chvíli jsme se zdržely ve vysoké trávě na nábřeží a poté jsme se přesunuly k vodě. Slunce zapadlo za kopec a vytvořilo příjemné, narůžovělé světlo u vody. Andrea souhlasila, že si smočí nožky a nakonec souhlasila i s dlouhým tričkem, které odhalilo víc z jejích půvabných dlouhých nohou.

Mise splněna. Andrea mi i přes málo zkušenosti zapózovala naprosto sebevědomě a můj foťák se tetelil radostí. Nebo spíš já? Odjížděly jsme akorát před stmíváním a obě doufáme, že bude pěkné počasí na podzim. Až se stromy zahalí do veselých podzimních barev, budeme připravené na druhé focení.